Historie bouřkových skleniček

Historie bouřkové skleničky je stejně záhadná jako sklenička samotná. První zmínky o této skleničce pocházejí údajně už z druhé poloviny 18. století. Nejvíce záznamů o jejím výskytu však spadá do období Viktoriánské Anglie první poloviny 19. století. Okolo roku 1870 byl její výskyt také zaznamenán ve Francii.

Často se mylně přisuzuje její objev anglickému admirálovi Robertu Fitzroyovi, který žil v letech 1805 - 1865. Ten sestrojil řadu různých barometrů a teploměrů pro potřeby královského loďstva, nicméně nebyl vynálezcem bouřkové skleničky. Avšak byl jejím velkým propagátorem a především jejím intenzivním pozorovatelem. Bouřkové skleničky studoval a využíval při svých plavbách kolem světa na lodi HMS Beagle. Jeho skleničky obdivoval i samotný Charles Darwin, který s ním tyto cesty podnikal. Fitzroy se snažil ve svých spisech nastínit původ skleničky a jeho zápis z roku 1861 uvádí:

"Zhruba před čtyřiceti lety Ital jménem Malacredi přivezl na ostrovy Britského království zvláštní skleněné ampule, které nazýval bouřkovými skleničkami, pravděpodobně od té doby se zde také vyráběly. Získal jsem několik těchto skleniček. Jednalo se spíš o kuriozitu než o předmět pro skutečné použití. Směs uzavřená ve skleničce se měnila díky atmosférickým vlivům, především směru větru".

V 19. století byla bouřková sklenička intenzivně studována, především v Anglii, jako možný nástroj k předpovědi počasí. O její popularizaci se zasadil právě admirál Fitzroy. Ten se také jako jeden z prvních zabýval studiem dějů probíhajících uvnitř bouřkové skleničky.

V roce 1859 zasáhla Britské ostrovy velmi silná bouře. V důsledku toho britský královský dvůr distribuoval bouřkové skleničky, známé jako "FitzRoys Storm Barometers" mezi mnoho malých rybářských komunit kolem Britských ostrovů. Tyto bouřkové skleničky měly sloužit k předpovědi počasí a následnému informování lodí před vyplutím z přístavu.

Je nepochybné, že bouřková sklenička byla známa v 19. století i ve Francii. Sám slavný spisovatel Jules Verne ji zmínil ve svém románu "Dvacet tisíc mil pod mořem" v pasáži, kde kapitán Nemo provází profesora svým Nautilem... "Pane profesore," řekl kapitán Nemo, ukazuje na přístroje visící na stěnách jeho kabiny, "to jsou přístroje, které potřebuji k řízení Nautilu. Tady je mám stejně jako v salóně stále na očích. Ukazují mi polohu a přesný směr v oceánu. Některé už znáte..." a popisuje mu jednotlivé přístroje až se dostane ke skleničce... "bouřkový tlakoměr rozkladem své směsi oznamuje příchod bouře...". Právě "bouřkovým tlakoměrem" je myšlena bouřková sklenička a onen "rozklad směsi" neznamenal pravděpodobně nic jiného než vnitřní změny roztoku a krystalů uzavřených v oné ampuli.

Bohužel, autor bouřkových skleniček je dosud neznámý. Sami autoři článku o historii bouřkové skleničky "Will the true originator of the Storm glass please own up?" polemizují nad tím, zda bude vůbec jednou znám její vynálezce. Zatím se předpokládá, že bouřková sklenička je pravděpodobně produktem industriálních chemiků 18.-19. století, kteří se snažili najít instrument umožňující předpovídat počasí lépe než klasické barometry.

Vyčerpávající informace o historii najdete v článku: "Will the true originator of the Storm glass please own up?", který byl publikován v impaktovaném časopise Ambix 2006, 53, 67-75.