Bouřkové skleničky a počasí

Vznik bouřkové skleničky byl jednoznačně spojen s předpovědí počasí. Sklenička nebyla pouhým výplodem fantazie, ale produktem, který měl v 19. století vyřešit složitý úkol a to předpovědět jaké bude počasí v následujících několika dnech. Skutečně tomu tak bylo, kdy především v Anglii se sklenička těšila nebývalé popularitě a to díky její propagaci anglickým admirálem R. Fitzroyem. Ten skleničku intenzivně studoval a odvodil následující vztahy mezi tím, co se odehrávalo ve skleničce a nastávajícím počasím.

Admirál popisuje:

"Když se atmosférické proudění otáčí k severu, pak ona chemická směs, jestliže se sleduje pozorně, dokonce mikroskopem, se zvětšuje v objemu podobná listí borovice, tisu nebo kapradí. Když však vítr nebo velká masa vzduchu směřuje z opačného směru, pak se linie nebo vůbec všechny pravidelné, tuhé nebo zkadeřené obrysy postupně změkčují a zmenšují, dokud úplně nezmizí. Před a během jižních větrů se směs zvolna spouští do spodku skleničky až úplně ztratí tvar podobně jako rozpuštěný cukr."

Tak začíná pasáž z "Praktické meteorologie admirála Fitzroye", knihy, která se objevila v polovině 19. století. Zmíněná bouřková sklenička neboli storm glass, byla tehdy středem zájmu, neboť předpověď počasí byla založena na empirii a zde byl určitý náznak exaktnosti. I když, samotného admirála neuspokojoval fakt, že se nedovídal nic o síle větru. Ve svých zápiscích také zmiňuje:

"Chemická směs uzavřená v ampuli se zvláště měnila se změnou směru větru, nikoli však jeho síly, i když se také může měnit, ale z jiné příčiny, totiž elektrického napětí."

Podívejme se však do jiných dávno zapomenutých pramenů. A. Delenius uvedl v knize "30 000 nejnovějších objevů, receptů, obecně užitečných praktických poznatků a soudobých výzkumů" (vyšla v Moskvě roku 1885) nejen kvantitativní složení směsi v bouřkové skleničce, ale také změny obsahu ampule v závislosti na počasí, které údajně odvodil sám admirál Fitzroy:

Je otázkou, zda tyto vztahy byly odvozeny ve spolupráci s admirálem Robertem Fitzroyem, nebo vychází z dalších jeho nezveřejněných zápisků.

Když v roce 1859 zasáhla Britské ostrovy velmi silná bouře, britský královský dvůr distribuoval bouřkové skleničky, známé jako "FitzRoys Storm Barometers" mezi mnoho malých rybářských komunit kolem Britských ostrovů. Tyto bouřkové skleničky měly sloužit k předpovědi počasí a následnému informování lodí před vyplutím z přístavu.

Lidé se snažili vyčíst a předpovědět jaké bude počasí, na základě toho, co viděli ve skleničce. Stávali se tak svědky vzniku rozmanitých krystalických útvarů, které se tvořily jakoby "z ničeho". Pak ale také přišly dny, kdy ve skleničce nepozorovali nic zvláštního. Právě tyto anomálie zaměstnaly jejich mysl natolik, že si dávali do vztahů chování skleničky s nadcházejícím počasím a byli tak schopni "předpovědět" jaké bude počasí.

Uplynulo skoro 200 let a není tomu jinak. Stále velké množství lidí věří, že podle skleničky se dá předpovědět počasí. Je třeba si uvědomit, že pravděpodobně hlavní řídicí silou růstu a zániku krystalických útvarů ve skleničce, jsou změny teploty v jejím okolí. Ty mohou souviset s počasím, ale je otázkou, zda budeme schopni odhadnout z toho, co právě ve skleničce vidíme, jaké počasí nás čeká.

To co jsme schopni z obsahu skleničky určit, je něco, čemu se říká "teplotní historie". Obsahuje-li sklenička nové krystalické útvary, oproti posledním pozorováním, můžeme říci, že došlo v minulých hodinách či dnech, k teplotním výkyvům směrem dolů. Pozorujeme-li postupné rozpouštění - "mizení" krystalických celků, je to známka toho, že došlo k teplotním výkyvům směrem nahoru. Toto je v podstatě v souladu s tím, co pozorovali a popsali japonští autoři ve své práci z roku 2008 v časopise Journal of Crystal Growth v článku "Pattern formation of crystals in storm glass".

Skleničce však nelze ubírat na její tajemnosti a faktu, že někteří pomocí ní, prý skutečněně předpovídali počasí. Již výše zmíněný admirál Fitzroy, který si vedl pečlivé záznamy o průběhu změn uvnitř skleničky v souvislosti s nadcházejícím počasím, prováděl většinu těchto pozorování pomocí mikroskopu či velmi silné lupy. Je tedy možné, že na mikroskopické úrovni lze pozorovat změny, které jsou běžným okem nepostřehnutelné a mohou souviset s tím jaké bude počasí. Tyto mikroskopické změny mohu vést k lepšímu pochopení toho, jak to ve skutečnosti s předpovídáním počasí pomocí bouřkové skleničky opravdu je.